Možné přístupy k oživení mobilizačního systému věcných prostředků a výrobních kapacit ve světle aktuálních hrozeb
Datum konání akce: 10. ledna 2023
10. ledna proběhla pod záštitou PCTR na půdě CEVRO Institutu uzavřená expertní debata k otázce přístupu k oživení mobilizačního systému věcných prostředků a výrobních kapacit. Pozvání na debatu přijali generálporučík Ing. Karel Řehka, František Šulc, Luboš Kovařík a David Hác.
Hlavními body debaty bylo následující:
Změna bezpečnostního prostředí a válka v Evropě vyvolává nové požadavky na zajišťování obrany státu. Základním imperativem je příprava celého státu a celé společnosti (nejen armády) na rozsáhlý ozbrojený konflikt vysoké intenzity. Vážná krize na východním křídle Aliance přesahuje možnosti mírové armády a je potřebné počítat s mobilizací dalších dostupných zdrojů státu (stejně jako zdrojů našich spojenců). Je to scénář potenciálně realistický. Nová realita a požadavky musí být promítnuty do aktualizace strategických dokumentů v oblasti obrany ČR v roce 2023.
Došlo k zásadnímu zkrácení varovací doby. Nelze již vůbec spoléhat na princip odložené potřeby. Příprava na obranu státu musí být komplexní, vícevrstvá a musí probíhat již v míru. Po vzniku krize je již pozdě. Zásoby a výrobní kapacity je potřebné připravovat již před válkou/krizí, pak to není v silách průmyslu zabezpečit. Příprava na válečný konflikt musí zahrnovat jak vojenské, tak i nevojenské prvky systému obrany státu.
Disponibilní zásoby jsou v současnosti nedostatečné. Velmi rychle by byly vyčerpány. Je nutné disponovat schopnostmi pro jejich rychlou obnovu. Po dobu čerpání existujících zásob musí průmysl přejít na válečnou výrobu. Potřeby armády budou identifikovány pro počátek konfliktu a zajištění udržitelnosti našich nasazených jednotek v rámci kolektivní reakce. Ale pak musí existovat efektivní systém mobilizace prostředků.
Požadavky na průmysl musí zahrnovat požadavky celého státu. Schopnosti a kapacitní možnosti průmyslu jsou v současnosti dalším nosným tématem v NATO i EU. Zajištění autonomie státu/Evropy a tedy bezpečnost dodávek vyžaduje mezinárodní kooperaci mezi spojenci. Celá řada schopností byla ztracena za poslední tři dekády, je nutné je znovu získat dle potřeb armády.
Je potřebné řídit rizika a definovat priority. Nedostatek operačních schopností má konkrétní vážné důsledky. Bereme to dostatečně vážně?
ČR musí činit vše proto, aby kolektivní obrana fungovala. V případě konfliktu dle čl. 5 bude část armády nasazena. Zbytek bude plnit úkoly na území státu. ČR bude poskytovat zázemí pro operující vojska. Válka na východním křídle NATO by se nás týkala. Je nutno přemýšlet i o civilní obraně, protivzdušné obraně stát, funkčnosti zdravotního systému a dalších prvcích.
Požadavky armády a celého státu na průmysl se odvíjejí od předpokládaného způsobu jejího operačního použití v kontextu použití sil a prostředků Aliance (předběžné plány musí mít reálný základ). Průmysl by měl být přizván k dialogu od samého počátku, ne až po vypracování strategických dokumentů či po přijetí systémových a koncepčních řešení.
Systém pro zachování výrobních způsobilostí průmyslu vždy existoval. Je potřebné revidovat právní úpravu v nových podmínkách. Základní přehled o způsobilostech a kapacitách průmyslu existuje. Stát musí říci, co od průmyslu potřebuje (pro armádu, zdravotnictví, energetiku, a další oblasti)
Jaké jsou mobilizační potřeby státu vůči průmyslu – to dnes až na výjimky v oblasti munice nikdo v průmyslu neví. V minulosti jsme nikdy nevyčíslily požadavky na zásoby, řešení „just in time“ je nepoužitelné. Válka v Ukrajině ukazuje, jaké by mohly být požadavky z pohledu jejich objemu. Přesahují významně výrobní kapacity průmyslu. Průmysl potřebuje delší výhled armády a jejích potřeb. Měla by vzniknout platforma (pracovní skupina) pro dialog o potřebách státu/armády. V krizi bude obtížné zabezpečit potřebnou výrobu na základě stávajících kapacit. Země EU nevytvářejí vlastní zásoby. Tím by poptávka v krizi byla extrémní a nepokrytelná. I to, co Evropa sama spotřebuje v míru, je zčásti vyráběno mimo Evropu.
Bezpečnost dodávek vyžaduje rozvoj výrobních kapacit a zkrácení dodavatelských řetězců na minimum a jejich podřízení českým firmám. Alespoň ve vybraných prioritních oblastech. To vyžaduje investice včetně investic na přenos výroby, tzn. přenos know how do ČR. Je potřebná diskuse, jak tyto potřeby financovat – jedním z řešení je vytvoření fondu na rozvoj výrobních kapacit, případně úprava legislativy.
Princip (státního) vlastnictví není automatickou garancí zajištění bezpečnosti dodávek. Základním principem zajištění bezpečnosti dodávek by měl být teritoriální princip – umístění v ČR, a to s ohledem na princip válečného hospodářství zakotveného v legislativě. Důležitý je výkon průmyslu. Státní podniky byly a budou potřeba, je však otázka ambice státu vlastnit výrobní a další průmyslové kapacity – příklad private-public partnership, respektive vytváření společných/z hlediska vlastnictví smíšených podniků s tím, že stát vlastní akci se zvláštními právy. Je možné se inspirovat v zahraničí – např. Francie.
Kapacity průmyslu – udržení a rozvoj výrobních schopnosti není jen o technologii, ale i o lidech a je potřebné udržet institucionální znalost. Je potřebné držet plynulost dodávek/odběrů od průmyslu, jinak to bude ze strany průmyslu obtížně realizovatelné (udržení výrobních kapacit a kompetencí pracovníků). Nadkapacity v době míru je možné řešit podporou exportu (AMOS), mezinárodní spoluprací a systémem SSHR.
Je potřeba, aby vznikla strategie pro efektivní mobilizaci. Neexistuje žádná průmyslová koncepce státu, natož strategie obranného průmyslu.
Je důležité mít surovinovou strategii, respektive strategii přístupu k surovinám. Bez surovin domácí průmysl nic nevyrobí, i kdyby byl v ideální kondici ohledně výrobních kapacit. Je třeba zamyslet se nad spoluprací se zeměmi bohatými na suroviny v Africe a jinde.
Výrobci celé řady obranných komponent jsou „vyháněni“ z Evropy – ekologie, sociální přijatelnost, ceny. Bezpečnostní kritéria nebyla v minulosti zvažována. Řešení není pouze na úrovni ČR, ale významně na úrovni EU.
Je nezbytná spolupráce státu a soukromého sektoru ohledně držení a obnovy zásob, např. zásoby elektroniky, munice, … Je třeba najít způsob, jak by bylo možné udržet relevantnost skladovaného materiálu (morální i fyzické zastarávání).
Je potřebné se připravovat na konflikt budoucnosti a anticipovat jeho průběh.